Když mne neviditelné nitky přediva Osudu donesly až sem, do kraje, který se stal mým domovem a tak drahým mému srdci, rozhodla jsem se jako jednu z mnoha Cest Studia zvolit pokus o nalezení pramenů vztahujích se k místům tajemným, mystickým, posvátným z tohoto koutu české kotliny... v informační síti jsem krom jiného nalezla např tento odkaz, vztahující se k bedalekému hradu Houska:
http://www.zahadolog.net/products/hrad-houska-brana-do-pekel1/
Další budou přibývat, neb jsem si založila soukromý přehled těchto míst a informace o nich postupně doplňuji.
Kdyby někdo ze ctihodných čtenářů mého blogu o nějakém takovém místě z lokality: Mělník, Dubá, Č.Lípa, Mimoň, Děčín a jejich okolí, něco zaajímavého vztahujícího se k esoterice, mystice, náboženství, magii a pod., věděl, prosím nehť se mi laskavě ozve na můj email:
myspulesvet@gmail.com
Děkuji, Vaše Myšpule!
Na cestách, kterými člověk kráčel od chvíle,kdy si uvědomil svoje bytí,slunce poznání mu vrhalo vstříc nádherné obrazy divů a příčin...(J.Kefer)
úterý 14. února 2012
"Citadela aneb myšlenky Jiných..."
Včera večer jsem publikovala další stránku mého blogu věnovanému Člověku a jeho touze po pochopení sebe sama, kterou jsem nazvala:
Citadela aneb mé oblíbené myšlenky Jiných..
Tato touha se emanovala v mém vlastním životě nastoupením Cesty, Studia a Pochopení... V Citadele publikuji myšlenky Jiných - dalších sester a bratří - kteří mne svoji Cestou, Myšlenkami a dílem inspirovali a provází...
S úctou jim vzdávám hold a přináším poděkování!
Pro inspiraci k dalšímu studiu verše Pythagorovi:
Citadela aneb mé oblíbené myšlenky Jiných..
Tato touha se emanovala v mém vlastním životě nastoupením Cesty, Studia a Pochopení... V Citadele publikuji myšlenky Jiných - dalších sester a bratří - kteří mne svoji Cestou, Myšlenkami a dílem inspirovali a provází...
S úctou jim vzdávám hold a přináším poděkování!
Pro inspiraci k dalšímu studiu verše Pythagorovi:
Ephta crusa.
Dle zákonů vzdávej nesmrtelným bohům spravedlivé oběti;
v úctě měj přísahy, hrdiny a
mudrce;
cti rodiče, krále a dobrodince;
za přítele si vyber
nejlepšího člověka.
Buď poslušný a mírný, vážný v jednání.
Neměj přítele v nenávisti pro nepatrné opomenutí.
Svatý zákon nechť poutá v potřebných věcech moc.
Jako pravý mudrc, odmítej přebytek;
rozkoš, spánek, nasycenost, lásku a hněv.
Nikdy nezakolísej a nevzdávej se své cti,
posuzuj sám sebe jako nejpřísnější soudce.
Buď spravedlivý v jednání a ještě více ve slovech.
Neomlouvej zla zločinným prospěchem.
Bohatství uděluje osud, on může nás zase ochuditi;
ať jsme bohatí nebo chudí neujdeme smrti.
Míru svých bolestí nepřijímej s hořkostí,
považuj ji za užitečný a uzdravující lék
a vždy se obklopuj
hradbou svých ctností.
Nejméně nešťastný jest smrtelně smutný.
Nespravedlivému nechť se uzavře tvoje srdce a ústa;
nech mluviti svět a následuj vnitřního hlasu,
nikdy a nikde nečiň unáhleného soudu,
který činíš nespravedlivě a neužitečně.
Nech kráčeti před sebou jasnou
radu,
aby vrávorající nesmyslnost tě nepředešla.
Hloupost je vždy nejhorším zlem,
a bezradný člověk následuje svého bludu.
Nikdy nejednej bez vědění, neustále vzdělávej svého ducha.
Uč se v době učení a štěstí ti námahu splatí.
Nebuď nedbalý ve starosti o své zdraví,
ale i to nejpotřebnější plň s moudrou uměřeností.
Vše neužitečné ničí život.
Buď ušlechtilý a čistý, nezavdávej příčinu k nenávisti.
Vyhýbej se nedbalosti a
nestoudné okázalosti a pýše:
14.2. zasněžená krajina Máchova srdce, sobě i jiným pro radost sepsala Myšpule
sobota 11. února 2012
Zenbuddhistická revoluce - kapitola druhá
Další
z pošetilých hráčů v urputné snaze rozbít bank,
prská
mi svých tisíc důvodů do hlavy
–
skrz sluchátka ovšem netečně
zvyklá
tomu prskání naslouchat…
Tisíce důvodů, ty malé
„zaplať!“
Neradostné účty toužící po
odplatě,
usilovně se lísající
v přízeň svých šéfů,
kterou by ovšem tak rádi
vyměnili
za blyštivé papírky příslibů,
za papírová přiznání budoucích dluhů,
za ty, kterým duši zasvinili
bez úroků a netečného přihlížení
nepřizpůsobivé karmické
pravdy.
Ti hráči nevidí svoji vlastní
lež…neviní je,
Dohráli. Přišli o vše.
Prohráli.
A pak, o trošku později – na
ose času to „pak“ posunuté jakoby doprava.
Ono doprava vnímané
pozorovatelem, stavícím svůj život žitý okamžikem teď
– bodem blízkým, ba co nejbližším pomyslnému
středu
osy času odžité vesmírem
pozpátku a raky naopak,
té středožerdi v sametové
černi praporu
probodané miliónem stříbrných
špendlíků hvězd.
To boží dílo projevené
v živoucí masu
tvořící svět líhnoucí se
z medu, ovoněného láskou.
Emoce slídí po nových duších…
Po
téže časoose, sny na míru
přesně
usoukanými tomu mému žití
pavouky
osudáři, nejpreciznějšími tvory v tomto vesmíru.
Pavouci
osudáři denně snovají svým lidem sny.
Velikost těch snových pavučin
definují rozměry té které duše…
A nelicitují, oni
nepodplatitelní, zapisují do usnovaných snů
veškeré karmické skutky.
Odblinknutou
konstantu:
Tu měrnou konstantu,
podstatu osudu lidí – ono dáno
ti N krát
znají ovšem zcela dokonale.
Moderní člověk, tvůj bratr
milý
Nadčlověk, domýšlivě nietzschovými ústy
Determinován sám sebe
definující se podobou
obrovského pavouka křižáka,
vprostřed sítě světa,
jenž zuřivě tříští veškeré
fundamenty aby je vtkal v
hysterickou pavučinu post-modernity.
Na scénu přichází a davy
nadšeně hýkají před očekáváním budoucí
šou plné krve, samička pavouka
křižáka, ještě několika násobně větší než
je on sám, aby jej za nadšených
ovací přítomných davů, sežrala…
jak lační jsou krve bratři
viní už jen svým vlastním
bytím…
by tak v potu tváře
pokorně jinému sloužili
a odměnou jim bylo jen stále
další bití…
odsouzeni k běhu na
obojku v kolečku dokonalého stroje
zčernali informacemi růžové
brýle tak milé k nošení…
dotančili půlnocí a vytáhli
celý svět ze zásuvky.
Popadali nebeské stroje
Burziáni trapně uhranutí
nevěřícně
Hledí do černých obrazovek
svých počítačů.
Jejich miliony nenávratně mizí
v informačním poli.
BEZPEČNĚ
UKRYTÁ MYŠPULE TAJNÝMI MAGICKÝMI PROSTŘEDKY
OVLIVŇUJE
BĚH SVĚTA…BĚH SVĚTA… DĚS SVĚTA BĚH DĚS VĚZ DĚS….
Tóny lahodné v akordy
sehraně znějí si nocí
Nevěda komu do duše vloudí
svůj pocit
Zakletý přesně frekvencí
popisnou
Nahradí již nepotřebná slova.
Ostatně každý kostelník to
tajemství zná
Jakou mocí vládne kostelní
zvon
Uhrane duše a ustane shon.
V chóru
levandulové ovonění zastaví čas
Hvězdy mlčky spočinou na
polštářích mlhovin
Slunce zasněně prohrábne
korónu v punk
A špendlíky napíchá si do
skrvn na staré letecké bundě
Co ještě pamatuje Hiroshimu,
to slunce sluncí,
Zakleté v Enola Gay
raději zapomenuté jméno
Mnohým v tu chvíli
skončil čas
Zakletý do pláně popela
s ohořelou tříkolkou
Slzami v live-show
přenášené miliardám zakletých duší
Vzpomíná
dívenka na svého bratra. Vzpomínkou mlhavou.
Levandule pod okny té noci
zvadla.
Mike Oldfield hřál svými
tubuláry coby tóny v pozadí
Miliónům stejně opuštěných
kocovin…
Inu
nevěřícně leč opravdu tam jsou!
Výkřikem práskne Myšpule nad
dílkem svým
jezerní nocí.
Jen mrakům komárů to bylo
úplně fuk.
Hlava. Head. Sluchadly kůl mává a vlasy potřásá.
V rytmu Máchovy samby co nikdy nemohl
slyšet.
V témže rytmu vlní se lodní terasa. Plní se
úsvitem
a něžně zahálí a hraje si s hříchem, jen
tak.
Inu, proč ne?
(c) Myšpule 2011
pátek 10. února 2012
Čaruji, tedy Jsem?
„Kleinias: Zdá se nám, hoste, že se obáváš
naší neznalosti těchto věcí
u nás obvyké.
Athénský host: Ano, obávám se i tohoto,
co ty nyní říkáš, ale ještě více
se bojím těch, kteří se zabrali
právě do těchto nauk, ale zabrali
se do nich špatně.“
Teoretický pohled předpokládá svobodu vůči svému tématu a sám je též pramenem vnitřní svobody.
(převzato z článku lesk a bída astrologie - http://www.holistickamedicina.sk/kniznica/lesk%20astrologii.pdf)
Dílu Zdar... Vaše Myšpule (úplně zmrzlá)
naší neznalosti těchto věcí
u nás obvyké.
Athénský host: Ano, obávám se i tohoto,
co ty nyní říkáš, ale ještě více
se bojím těch, kteří se zabrali
právě do těchto nauk, ale zabrali
se do nich špatně.“
Teoretický pohled předpokládá svobodu vůči svému tématu a sám je též pramenem vnitřní svobody.
(převzato z článku lesk a bída astrologie - http://www.holistickamedicina.sk/kniznica/lesk%20astrologii.pdf)
Dílu Zdar... Vaše Myšpule (úplně zmrzlá)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)