Zenová revoluce - přidejte se!

Myšpule první buddhistická revoluce... 

aneb za zenovou prdelí ke světlejším zítřkům!

Přidejte se, Vy vnímaví, vy Projevení, chápající, že sestřičky a bratříčkové jen odrazem jednoho světla - zvaného život - jsou ...a pojďme to společně těm méně chápajícím vytáhnout ze zásuvky!!!

neboť nejen Magií a zkoumáním projevů projevenosti živa jest Myšpule kvantovější polovina, ale neptaje se na můj vlastní názor, byla jsem, ostatně jako my všichni, zařazena do Společnosti...
Chováním tohoto prazvláštního útvaru se zabývá věda, zvaná odpradávna sociologií... a protože mi vůlí Osudu bylo dáno nahlédnouti této paní pod pokličku, zde nabízím, ve jménu věčného Anthonyho Giddense, tento zenový model uspořádání světa...
Chcete-li čtěte dál!

První „Zen-buddhistická“ Revoluce

Věnováno:

J.Kellerovi, A.Kingovi, Římskému klubu, J.Vavrouškovi, A.Giddensovi a dalším,

jímž nebyl a není lhostejný osud Země a Člověka, s myšlenkou trvale udržitelného života…

Myšlenka trvale udržitelného rozvoje byla poprvé vyřčena v dokumentu OSN z roku 1987, kde je definován jako „rozvoj, který uspokojuje naše dnešní potřeby takovým způsobem, aby to neohrožovalo šance budoucích generací uspokojovat potřeby jejich“…

„

Není to žádné dogma, které by striktně určovalo jednotlivé kroky nebo cesty. Jasný je však poměr tohoto usilování: je jím orientace na dlouhodobý časový horizont, úcta k živé a neživé přírodě a snaha hledat rovnováhu mezi myšlenkami humanismu a orientací na zachování přírody v co možná nejméně zničené podobě. Trvale udržitelná ekonomika musí splňovat tři základní kritéria. Musí být zaměřena především na obnovitelné zdroje, při zajištění jejich reprodukce. Neobnovitelné zdroje by měly být čerpány jenom v takové míře, která by zaručila, že nenecháme našim dětem a pravnukům vyrabovanou zemi. A nesmíme vypouštět do prostředí víc odpadů, než s čím jsou přirozené ekosystémy schopny se vyrovnat…“

(J.Keller – Přemýšlení s Josefem Vavrouškem)

„Byla jednoduše tím, čím byla. Ničím než tím nemohla být…“

Cesta ke dnu blahobytu nastoupená téměř před dvěma sty léty je téměř u konce. Je nejvyšší čas vysvětlit všem, kteří se na ni kdy vydali, že nemá žádný cíl…dochází benzín a bylo by dobré se podívat, jestli ta tráva kolem cesty, se ještě kdy zazelená…

Neopodstatněná víra lidí v to, že „někdo nahoře“ za ně v zájmu všech, tedy i v jejich, hrozivou situaci nakonec vyřeší, paralyzuje myšlení a otupuje přirozený pud sebezáchovy. Z osudové letargie je mohou vyvést snad jen již akce typu té, kterou se podařilo uspořádat v červnu roku 1992 v Rio de Janeiru. Poklábosit si sem přijelo snad sto „hlav států a vlád suverénních zemí“. Podávaly se šunkové závitky s chřestem, holubičí vajíčka v salámu, plátky lososa a lodičky s kuřecím kari, po nichž následovaly kukuřičné krokety, jemně krájená studená ryba surubin v jogurtové omáčce a pečené hovězí se zeleninou, případně nazvané „-la Diplomat“! Nad zbrusu novými porcelánovými talíři vyrobenými speciálně pro tuto slavnostní příležitost se projednávaly nejožehavější otázky hladu a chudoby. Pro odpor spojených států nebyla sice na závěr přijata smlouva o ochraně rostlin, živočichů a přírodních zdrojů, zato se však přítomní státníci společně vyfotografovali a slíbili si, že si budou psát. Deníky jejich zemí pak téměř po celý týden referovaly o ekologii, teprve poté přešly k aktuálnějšímu zpravodajství. „Po této konferenci mohou nadnárodní společnosti a nejmocnější vlády pokračovat, jako by se nic nestalo,“ shrnul přínos planetární události předseda brazilské pobočky hnutí Greenpeace.

(Jan Keller – Až na dno blahobytu)

 

Harbivost, která dlouhými nehty skřípe o dno udržitelného rozvoje, je sice schopna bez větších problémů rozvrátit stávající systém, nezná k němu však žádné alternativy. Naopak, je na ně přímo alergická. Proto je budou muset vymyslet jiní. Je třeba hledat alternativy pro dobu, kdy ti, kdo znají pouze jedinou cestu s nelíčeným údivem zjistí, že už jsou na jejím konci. Přesnější představa o podobě decentralizované společnosti může být zanedlouho jedním z toho mála, co bude lidem zbývat poté, co vše ostatní ve jménu budoucího blahobytu prošustrovali…

(Jan Keller – Až na dno blahobytu)

Když v okolí starého přívozu

Vane chladivý vánek a září měsíční svit

Temné plavidlo se stává žhavým světem

Mistr Chung čcho

(Vybrané svazky z Předávání světla)

Když se už není čeho vzdávat,

Člověk vskutku dospěl ke zdroji.

Když neexistuje prázdnota, v níž je možné setrvávat,

Člověk vskutku zažívá prázdnotu.

Překročení nečinnosti spočívá v nejednání,

Nebo spíše v tvoření, které neustává.

(Wang Wej – z úvodu k biografii šestého patriarchy)

Stát bdí nad soukromým životem člověka od narození do smrti. Politizace kultury sátem pronikla dokonce i do nejintimnějších oblastí lidského soužití. Rodina by la prohlášena za základ státu a ten touto lacinou ideologickou operací dosáhl toho, že rodina jako objekt nejpřirozenější loajality byla státní mocí de facto podřízena. Zavedením občanského křtu a občanských svateb koncem 18.století převzal stát od církve iniciativu při definování významů jednotlivých klíčových událostí životní dráhy. Stát se stal rovněž nejvyšším arbitrem konečného posuzování úspěšnosti této dráhy a rituál státních pohřbů potom nesporným důkazem toho, že lidé jsou si v moderní společnosti formálně rovni během života, nikoli však po smrti. Moderní stát politizoval periodizaci času tím, že vynalezl instituci státních svátků. Rovněž narozeniny Státu se staly předmětem kultovního uctívání. Obojí je magickým prostředkem upevňování základů existující státní moci.

Jan Keller – Až na dno blahobytu

upraveno – zkráceno

Téma, jímž musí plánování každé revoluce vždy začít, myslím to skutečné plánování, ne pouhé „nastínění“ takového  záměru, je hlavně východisko filozofické, lidské, morální a ontologické.

Pro mě je tímto východiskem, a to zcela zřejmým, že jakýkoliv další pokus o změnu lidské společnosti – s akcentem na změnu cesty směrem k trvale udržitelnému životu, musí vycházet z principů zcela jednoduchých a prostých, z  „pouhého“  obnovení vzájemné lidské slušnosti a vzájemné úcty, tolerance a pomoci a znovunalezení pokory před životem, planetou Zemí a vesmírnými zákony…

Superteismus buddhismu s jeho zákony dharmy, filozofie a mystika zenového buddhismu, mi jako výchozí platforma takového pokusu přijdou nejvhodnější. Ale nemusí to tak být. Proto jsme lidé, spojeni sice transcendentálním způsobem do jednoho super-bytí, ale přesto svobodná individua s úžasným darem vnímání, sebereflexe a chápání světa kolem nás, abychom každý po svém usilovali o své právo být, žít a být se svým životem spokojen a prožívat štěstí. Vzájemné laskavost, pravidlo absolutního nenásilí, zenové neusilování a úcta k přírodě a životu jako takovému, by nám na této cestě měli výrazně pomoci.

Nemohu nadále spočívat v nečinnosti a jen tupě přihlížet tomu, jak kvůli zachování života v jakémsi  pseudo-blahobytu pro pár vlivných jednotlivců, se naprosto nepokrytě devastuje životní prostředí Země, místa určeného k životu dalších miliard myslících a cítících individuí, kteří jen neměli takové štěstí, jako těch pár „vyvolených“ Je jasné, že taková cesta je nadále neudržitelná… jakákoliv cesta neslučitelná s myšlenkou trvale udržitelného života, je zjevně špatná a nebude mít (a ani nemůže mít) dlouhodobého trvání. Taková cesta přispěje jen k rychlejšímu zániku života jako takového bez ohledu na to, jaké prostředky k životu kdo má….

(c) Myšpule 18.2.2011 

Tím hlavním důvodem proč jsem se rozhodla pustit se do projektu první buddhistické revoluce se stal můj vlastní život a události posledních dní.  Lidská bezohlednost a vzájemná lhostejnost v poslední době zdá sem dostoupila svých maxim. Z přátel se stávají ne snad přímo nepřátelé, spíše „nepřející“ známí. Závist, zloba, nenávist, násilí vstupují jako nevítaní hosté, někdy snad denně, do života každého z nás.

Navrhuji tedy, jménem Inteligence a Přírody planety Země, tento postup jejího uskutečnění…

Vzhledem k tomu, že vůlí Boží je život a nikoliv smrt, radost nikoliv bolest, láska nikoliv nenávist, je výchozí paradigma jasné – platforma nenásilí. Jakákoliv obhajoba jakékoliv formy násilí  je neakceptovatelná, stejně jako je neakceptovatelné násilí samo v jakékoliv formě – i ve formě vědomého psychického nátlaku. 

Násilí nelze nijak omluvit.

Ovšem stejně tak je neakceptovatelné dále tolerovat současný stav sociálního uspořádání společnosti na naší překrásné zeměploše, chceme-li se její krásou těšit další tisíce let… Člověk „vyspěl“… už umí zabít sám sebe… smutné! Je totiž bohužel více než jasné, exaktně dokazatelné a dopočitatelné, že současný stav sociálního uspořádání společnosti a jejich nerovnovážných ekonomických potřeb, povede ke stále rychlejší a zjevně nezvratné devastaci biosféry Země, životního prostředí a tudíž k bolestivému, zato definitivnímu zániku celého lidstva. S tím se, dle názoru obou mých já superponovaných v neustálém vibrování života v mezních limitách Ano i Ne, opravdu nelze smířit. Bohužel jiné sestřičky a bratříčci ani nevěda o našem příbuzenském vztahu ve svých já egy uvězněnými mezi tyto existenční „supermeze“, nechtějí stav světa změnit, v horším případě jej ještě zachovat, protože právě inkarnováni na bohatší, severní půlku Zemkoule, jejich egům tento hamburgerově opodstatněný způsob existence z důvodu lenosti a pohodlnosti vlastně dokonale vyhovuje…

Já se naopak domnívám, bratři a sestry, že se s tímto stavem smířit nelze, a že je naší morální povinností pokusit se tento stav jakýmkoliv způsobem změnit…tedy samozřejmě ve striktních mantinelech cesty „nenásilí“.

Potřeba změnit sociálního uspořádání světa, je pro mne od raného mládí stejně silná jako touha po svobodě, po informacích, po právu na sebevyjádření a možnost vlastního způsobu života. To vše v mezích přirozených zásad  o pravdě, vzájemné úctě a poctivosti k sobě samým…tedy bez použití násilí.

Nemožné, zdá se! A logicky, všem je jasné, že mocní tohoto světa a tohoto času nemají chuť se o své možnosti, pohodlí a dostatek dělit z ostatními. A všem je také jasné, že své „lepší“ postavení budou bránit za každou cenu, i se zbraní v ruce, nebo atomovým ohněm..tedy, že jakýkoliv pokus o změnu současného uspořádání se neobejde bez násilí…   nemyslím si to.

Celá situace je ještě zhoršena tím, že jde  o velmi malé skupinky jednotlivců, disponující ovšem s nesmírným ekonomickým, mediálním a pochopitelně i vojenským potenciálem..

Prosté domluvy zjevně mnoho nezmohou. Proto navrhuji: zvolme za základní platformu této kýžené změny, model „převýchovný“ , vysvětlující, případně doplněný o možnost tzv.zdravé sousedské facky, v případě jednotlivců. Vraťme se k biblickému oko za oko, zub za zub, ovšem teprve poté, kdy cesta domluvy, vysvětlení, lásky a analogií selže, kdy je už rána pěstí tou jedinou možností jak říci: „vyser se už na to, brácho, vždyť jsme oba totéž..“

Kromě této ryze praktické části revoluční přeměny světa, je pro úspěšnost celého projektu potřeba mít jasné východisko filozofické, ontologické, jakési boží požehnání našeho záměru. To by pak, ve spojení s vhodnými konstelacemi astrologickými a magickými dle principů obdobnosti, mohlo výrazně přispět k úspěchu této mimořádné dějinné operace.

Pohled do zrcadla historie nám ukazuje, že většinou bývají nejlepší ta nejjednodušší řešení. Takže pojďme za toto východisko vzít „obyčejné“ obnovení vzájemné lidské slušnosti, oboustranné úcty a pokory, společné pomoci, charity, pokud možno zcela mimo intence politické, ideologické, nebo náboženské. Pojďme znovu zavést základní práva: naprostá tolerance jakékoliv lidské individuality, ve způsobu života, vyjadřování, filozofii a víře. Další existence lidské společnosti musí být založena na výchově k vědomému neusilování, na striktní a rozumem dodržované sebekázni, na uvědomění si pomíjivosti všeho materiálního, na prostém faktu, že smyslem lidské existence je láska a život, nikoliv věci, auta a stroje, na pochopení nutnosti takového životního postoje z prostého důvodu: vlastního přežití!

Skutečně, domnívám se, že jediným možným způsobem změny je výchova. 

 Vzdělávání je v dnešní době internetu umožněno velké části lidí. Proč pro náš (doufám, že teď je již náš, společný) záměr nevyužít prostředků běžně využívaných vládnoucími, tedy neustálého, leckdy podprahového působení na psychiku davu prostřednictvím médií, reklamy, jen místo ovlivňování poučovat, nabízet alternativu, školit a nikoliv přikazovat, zakazovat a trestat. A že může denně dostat několik set miliónů lidí nenápadný email podsouvající těmto našim zabedněnnějším sourozencům i jiné možnosti a alternativy života, než je současný globální světový  „superkonzum“. Bude-li takové působení a výchova vedeno expertně, se znalostí příčinných souvislostí, kauzalit, s vědomím možností projevů nezamýšlených důsledků, na platformě nenásilí a vzdělávání, lze předpokládat, že by model „sousedské revolty a facky“ mohl postupně, ale nezvratně, vézt k přeměně stávajícího sociálního uspořádání  světa.

Dalším krokem budiž jakási Nová Dohoda. Skutečný demokratický konsensus: Nové uspořádání světa založené na vzájemné úctě a dohodě. 

 Nový výchozí Bod lidské existence. Musí být totiž jednoznačně stanoven časový bod, ono všespolečenské Teď, odkdy začne bez vyjímky a pro všechny toto nové upořádání platit. 

Nepřizpůsobivým nechápajícím musí být trpělivě vysvětlováno, objasňováno, ukazováno, že nový způsob pojetí společenského uspořádání je opravdu jedinou možností, jak tento postmoderní bordel přežít. Že život v limitách Kantova kategorického imperativu a buddhistické dharmy, že podřízení se všeobecnému principu vzájemné slušnosti, lásky, tolerance a pomoci, ve spojení s vnitřním pochopením nutnosti nenásilí a neusilování (které stejně nemá v životě spojeném s časovou kauzalitou od „počátku“ do „konce“ žádné opodstatnění, neboť nové BMW, plazmovou televizi, i-pod a další si sebou na „onen“ svět stejně nevezmeme) má zcela stejný smysl jako život v dostatku a blahobytu, ba dokonce způsobí, že duševní a emoční rozvoj člověka povede k mnohem většímu pocitu vnitřního štěstí, než jaký způsobí zcela nový automobil. Cílem není vzdát se výdobytků moderního světa, cílem je pochopení jejich nedůležitosti…

Roverské hory, mrazivý únor léta páně 2012

© Myšpule - Myšpulesvět

 Poetická vsuvka před druhou kapitolou:
 

jak lační jsou krve bratři

viní už jen svým vlastním bytím…

by tak v potu tváře pokorně jinému sloužili

a odměnou jim bylo jen stále další bití…

odsouzeni k běhu na obojku v kolečku dokonalého stroje

zčernali informacemi růžové brýle tak milé k nošení…

dotančili půlnocí a vytáhli celý svět ze zásuvky.

Popadali nebeské stroje

Burziáni trapně uhranutí nevěřícně

Hledí do černých obrazovek svých počítačů.

Jejich miliony nenávratně mizí v informačním poli.

BEZPEČNĚ UKRYTÁ MYŠPULE TAJNÝMI MAGICKÝMI PROSTŘEDKY

OVLIVŇUJE BĚH SVĚTA…BĚH SVĚTA… DĚS SVĚTA BĚH DĚS VĚZ DĚS….

Kapitola druhá: 
Principy nového uspořádání světové sociální reality

"Duchovní vášně jsou jistými pohyby neboli sklony, vyplývajícími z pojetí nějaké věci dle toho,
pohlížíme-li na ni jako na věc dobrou či špatnou, příznivou či neblahou. Pojetí může býti trojí:
smyslové, rozumové a duchovní; jimi se řídí duchovní vášně. Sledují-li vášně pojetí smyslové a
přihlédají k časnému dobru nebo zlu z hlediska zisku nebo škody, příjemnosti nebo nepříjemnosti, nazývají se vášněmi přirozenými neb zvířecími. Sledují-li pojetí rozumové, přihlédají-li k dobru nebo zlu z hlediska ctnosti a hříchu, pochvaly a hany, užitečnosti a zbytečnosti, počestnosti a hanebnosti, nazývají se vášněmi rozumovými či dobrovolnými. Sledují-li konečně vášně pojetí duchovní a přihlédají k dobru neb zlu ze stanoviska spravedlnosti a křivdy, pravdy a klamu, nazývají se vášněmi duchovními, neboli starostmi svědomí. Podkladem duševních vášní jest však síla žádostivosti duše samé, jež dělí se na pud chtivosti a odmítání, jež různým způsobem hledí k dobru neb zlu. Pud chtivosti uvažuje mnohdy o dobru a zlu ze stanoviska obecného, a tu vzniká láska nebo rozkoš, na druhé straně pak nenávist. Aneb nevidí dobra vůbec a pak povstávají žádost a touha. Rozjímá-li o zlu jako o nepřítomném, ale hrozícím, doléhajícím, vzniká ošklivost a snaha uniknouti. Aneb dívá se na dobro i zlo jako na přítomné, a tu vzniká na jedné straně potěšení, radost a rozkoš, na straně druhé pak zármutek, soužení a bol. Odmítání uvažuje o dobru a zlu ze stanoviska obtížného dosažení nebo uhájení, útěku neb zapuzení, a to brzo s důvěrou, což vyvolává naději a odvahu, brzo s nedůvěrou, čímž vznikají zoufalství, tesknota a strach. Mnohdy stupňuje se hněvivé vzrušení až k pomstě, k níž dochází jedině následkem dřívějšího zla, jakým je utrpěná křivda nebo těžké ublížení. "

(J.C.Agrippa z Nettesheimu - Okultní filosofie I.) 

Dobrovolné, vědomé a chtěné podřízení se novému modelu uspořádání světa nesmí být založeno na metodě násilného vnucení, ale spíše metodou snahy o absolutní pochopení nutnosti nového sociálního uspořádání Světa všemi jedinci v lidském společenství. Toto vnitřní pochopení musí pochopitelně vycházet z jejich individuálních percepcí sociální reality, s ohledem na jejich vlastní víru, možnosti, životní prostor a komunitu. Individuality jedinců musí být podporována, nikoliv potlačována. Zákazy, příkazy a tresty musí být nahrazeny vysvětlením, pochopením a uznáním. Principy sociální společnosti nové doby musí vycházet ze skutečných potřeb konkrétních jedinců žijícíh ve zcela konkrétních lokalitách.

Politika centrálně řízených národních států bude logicky nahrazena nepolitickou aktivní místní samosprávou, založené na principu sousedské výpomoci, dokonalé znalosti skutečných potřeb obyvatel daného místa.Tomuto modelu uspořádání společnosti bude podřízena metodika výchovy jednotlivců i větších sociálních skupin a její implementace do reálných vzdělávacích systémů a programů.

Důraz musí být kladen hlavně na podporu individuálních schopností každého jednotlivce a na rovnoprávný a neomezený přístup k informacím. Výchovný a vzdělávací systém by se měl opět vrátit od současných metod výuky vedených většinou  formou přednášek učitele větší skupině studentů, k modelu vzdělávacího typu platónských dialogů, doplněných o návod, jak a kde informace získávat. Součástí již základního vzdělávání by se opět měla stát filozofie, etika, estetika a umění, případně náboženství, ovšem založené na vlastním výběru a chuti studenta. 

Tak by mohlo dojít k povznesení úrovně obecného vzdělání světové společnosti korespondujícího s novými astrologickými a spirituálními vlivy a důsledky nastávajícího planetárního věku vodnáře, přinášející po dogmatech dualistického vnímání světa odcházejícího planetárního vlivu ryb. Znovuobjevení spirituality, smyslu pro krásno a estetiku, podpora individualismu, povede k rychlejšímu nastolení nového sociálního uspořádání tentokrát založeného nikoli na nereálných politických slibech, falešných a lživých ideologiích, neurčitého pojetí demokracie, bezpečnostních službách a armádách, ovládání peněz a médií, včetně informací vládnoucí třídou, ale na skutečném pochopení nutnosti takové změny převážnou většinou jednotlivců a jejich výrazné motivovanosti pro jejich vlastní aktivní zapojení do "veřejného" dění.

Obdobně jako důraz na individualitu jednotlivců, bude tak přirozeně kladen důraz na indiviuální potřeby a zvyky jednotlivých společenství, vycházející z tradice, nebo společného místa žití, daného většinou geograficky. Tyto menší společenstva by pak na základě principu obdobnosti a vzájemnosti se dle vlastních potřeb spojovala při řešení důležitých problémů týkající se většího území, nebo větší skupiny obyvatel (přírodní katastrofy, ale také komunikace, energie, bezpečnost apod.). Vše by pak bylo podřízeno jakési "Světové radě", vydávající obecně platná ustanovení a doporučení v záležitostech celoplanetárních. 

Národní státy s jejich umělými svátky, politikou, hranicemi, kontrolou, propagandou a ideologiemi by přestaly existovat, alespoň v takovém pojetí, jako je vnímáme dnes. Současný nucený trend globalizace  by byl nahrazen lokalizací a trendem podpory lokálních společenstev. Právě proto by pak došlo ke skutečné globalizaci, ale principiálně pouze informativní, nikoli založené na ekonomickém diktátu a profitu jednotlivců.

Za mrazivého únorového večera u rozpáleného krbu sepsala Myšpule co jí sere svět..

(c) Myšpule 2012

Kapitola třetí

Faktické poznámky k možnostem takto pojatého modelu společenského systému

 

Na základě výše uvedeného principu systémové změny zevnitř společnosti, založeného na pochopení její nutnosti většinou  členů, musí nutně dojít k radikální proměně způsoby "vlády" a kontroly obyvatel společnosti, ke změně "politického systému". Dosavadní model, založený leckde sice na možnosti jakési "svobodné volby" svých zastupitelů ve správních orgánech tzv.demokratického zřízení v percepci komunitního uspořádání společnosti a lokálních samosprávách ztrácí - naštěstí - svůj smysl. Ostatně tato iluze demokracie, založená na ideologiích a propagandách různých vládnoucích skupin, sledujících takřka vždy více své osobní zájmy než obecné blaho, stejně nemohla dále zůstat funkční platformou fungující a skutečně demokratické společnosti.Malé, vlivné skupiny lidí, dovedně maskující svůj soukromý kšeft obecným blahem, v očích veřejnosti dokonale maskováni pod jmény tradičních politických stran, v dosavadním způsobu řízení a kontroly národních států dokázali dokonale využít možností, které jim takové uspořádání dává a to nejen semiotickou hrou propagandy se záměnou významů znaků, vytvářením nových mýtů a oblbováním stáda kontrolou médií a informací, ale rovněž přímou korupcí, uplácením a kupováním "veřejného" s využitím nekontrolovatelných možností bezpečnostních a jiných vojenských a kontrarozvědných služeb. Hrstce mocných patří v této iluzi demokracie vše: moc, armáda, peníze a my je ještě dobrovolně a stále dokola volíme!

Tento rybí politický dualismus by měl být přirozeně nahrazen mechanismem sebekontroly jednotlivců, kteří jsou si neochvějně jisti svými právy a tím pádem i povinostmi. Principielně bych jako nejpřirozenější viděla model přirozeného následování skutečných autorit, které svoji autoritu staví nikoliv na tradici, moci, nebo síle, ale na pravdivosti, argumentaci a schopnosti naslouchat a řešit. Vždyť není větší přirozenosti než aby mladší naslouchali starším, ovšem s možností svobodně se rozhodnout, méně nadaní těm více nadaným, žáci svým učitelům a tak dále... Společně s oživením společenské spirituality spojené s přirozeným zlepšením etiky a morálky jednotlivců, by tento model, doplněný o ryze praktické lokální samosprávy, mohl být celoplanetárně funkční. Praktické záležitosti v oblasti komunikací, těžby nerostných surovin, dopravy, energetiky, sdílení informací, zdravotnictví apod. by byly přímo podřízeny rozhodnutím světové rady, fakticky pak řešeny na úrovni lokální samosprávy. Veškeré tyto společenské služby by měly být zájemci vykonávány zdarma a dobrovolně. Této nové sociologické filosofii by se ostatně přizpůsobila i současná finanční a agrární sféra. To bude spojeno se zánikem virtuálních spekulativních trhů - komoditní a akciové burzy. Bude zrušena světová banka a měnový fond, peníze dostanou opět svoji tradiční roli ve směnném obchodě a v případě např.právě veřejných a obecně prospěšných služeb.

Další ráno sepsala ve stínu převisů bezpečně ukrytá Myšpule-che-guevara-revolucionario!

(c) Myšpule 2012